iDnes.cz

Během druhé srpnové noci roku 1944 nacisti v Osvětimi zavraždili na tři tisíce Romů, čímž definitivně zlikvidovali takzvaný cikánský tábor. V úterý události připomene Mezinárodní den romského holokaustu. Příliš známá však není skutečnost, že romští vězni měli zemřít již o tři měsíce dříve. Proti vyhlazovacímu komandu se však vzbouřili. Do plynových komor tehdy nacisté nikoho nedostali. O událostech popisovaných jako romské povstání neexistuje mnoho informací. Drtivá většina zúčastněných totiž holokaust nepřežila. Z výpovědí hrstky přeživších pamětníků lze však složit základní kontury působivého příběhu, o kterém se v souvislosti s holokaustem dosud mnoho nemluvilo.

Odehrál se 16. května roku 1944. V sedm hodin večer v koncentračním táboře Osvětim-Březinka zazněly údery gongu, které oznámily zákaz vycházení. Ke komplexu budov určených pro Romy, v němž v tu dobu přebývalo přes šest tisíc vězňů včetně dětí (mezi nimi i pět stovek českých Romů deportovaných z tábora v Letech u Písku), přijela nákladní auta, z nichž vystoupilo asi padesát členů komanda SS. Vězně vyzvali k opuštění obytných prostor s pokřikem „los, los“.

„Uvnitř bylo ticho a muži ozbrojeni noži, kameny, lopatami a kousky železa ve velkém rozčilení čekali, co bude dál. Nikdo však nevycházel,“ popisuje Vlasta Kladivová v knize Konečná stanice Auschwitz-Birkenau, která vznikla na základě výpovědi pamětníků. Výzvu k opuštění tábora vězni odmítli uposlechnout, zůstali zabarikádovaní uvnitř.

Cikánský tábor V roce 1942 rozkázal vůdce SS a šéf gestapa Heinrich Himmler, že Romové mají být svezeni z celé Třetí říše do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Výběr lidí určených k deportaci řídila německá kriminální policie. V Osvětimi vznikl „cikánský rodinný tábor“, v němž žili společně muži, ženy a děti. Prošlo jím celkem asi 23 tisíc Romů a Sintů (němečtí Romové, pozn. red.), přičemž 21 tisíc z nich zahynulo – většina následkem chorob a epidemií, zbytek v plynových komorách. „Sintové a Romové se s katastrofálními podmínkami tábora snažili vypořádat co nejlépe. Skutečnost, že zůstali pohromadě se svými blízkými, jistě pomáhala,“ uvádí server Auschwitz.org.

Informace se rozcházejí v tom, zda situace z 16. května 1944 vedla k fyzickému střetu, nebo to byl „pouze“ pasivní odpor Romů. Podle organizace Romedia Foundation propukl během povstání otevřený střet, který měl za následek zranění části Romů i členů komanda SS. Podle Schustera však Romové zůstali zabarikádovaní a jednotky SS na ně nezaútočily.

Čítajte viac

Zdeňka Trachtová
 
© MAFRA, 2016
Článok uverejnil portál iDnes.cz 2. 8. 2016 o 4:58 v rubrike Zprávy/Domácí.